Tescoma magazín 03/2014

rozhovor

neznáme. Ten jsem zažila poprvé tady v Čes- ku. Takže bude červený, ale bude i bílý z muš- kátu. To je vždycky pěkné. Těšila jste se, že s otevřením domku u brány vinařství ožije. Funguje to? Určitě. Navíc u vody to vždycky víc žije. Tady postupně vzniká riviéra, přístaviště menších i větších lodí, je tu krásně. Je hezké dát do- hromady třeba náměstí, ale tady je soutok dvou velkých evropských řek, a to je nádhera. O víkendu tu víno prodáváme, můžete tu se- dět, degustovat. A pořádáme tu různé akce. Například v únoru tu byli francouzští vinaři. Každý rok mají na Hradě akci, na které se představují nejlepší producenti z Bordeaux. A na jeden den jezdí na Moravu. Ale letos chtěli někam jinam, takže se rozhodli, že by mohli sem k nám. Grilovali jsme, pila se naše vína, bylo to bezprostřední a krásné. Pila se různá vína a musím říct, že ani já nemám zvláštní oblíbence. Většinou si je vybírám podle toho, co vařím. Jsem vegetariánka a podle toho, co jím, mám chuť na konkrétní víno. Proč nejíte maso? Přečetla jsem si knihu, jak se maso vyrábí. V úvodu vás varují, máte-li strach, že pak bu- dete vegetarián, tak ji nečtěte. Moje sestra se mi smála a říkala – ty a vegetariánka? A dnes- ka už ani ona nejí maso. Zato naše maminka, stará dáma, ta už třetí den nemohla bez masa být. Každý je jiný a sám si musí zvolit. Já se takhle cítím líp. Souvisí to s vegetariánstvím? Ne. To souvisí s tím, že nemám kuchaře. Ale zjistila jsem, že strašně ráda vařím. Dřív jsem neuměla vůbec nic, ale baví mě to. A ještě víc teď, když jsem vegetariánka, protože v restau- racích je pořád problém dobře se najíst. Takže nakoupím zeleninu a už v tu chvíli si říkám, že by se z toho dalo uvařit tohle nebo tamto. Baví mě jídla vymýšlet z toho, co mám právě v lednici. Teď jsou dýně, tak to vařím vždycky v podniku dýňovou polévku. S vínem. Vaříte? Začala jsem. V posledních letech. Jaké víno jste podávali. Na jaké jste nejvíc pyšná?

Dáte recept? Já vařím od oka, mám sice kuchařské knížky, ale tohle je nejlepší. Teď se těším, že budu dě- lat vinné želé. Z mladého svatovavřineckého. Má krásnou barvu a má zajímavou chuť. Je na prodej? Je, ale je hned pryč. Vloni jsem udělala 100 sklenic, letos jich chci připravit 200. Ale po- tom už toho mám plné zuby. Připravujeme je v naší kuchyni s paní účetní. Chvíli musíme počkat, je třeba, aby mošt měl tu správnou chuť a barvu, ale ještě nekvasil. Burčák z portugalu a muškátu, želé ze svato- vavřineckého, kolik vlastně máte odrůd? Jedenáct a teď jsme ještě něco dosázeli, takže máme zhruba padesát hektarů. Změnili jsme trochu sortiment, už nevyrábíme Ludmilu a tak tomu přizpůsobujeme i výsadbu. Dosa- zovali jsme Rulandské šedé, Rulandské bílé a Chardonnay. To jsou odrůdy, které potřebu- jeme na burgundské cuvée a děláme z nich i sekty. Ty máme momentálně tři – Rulandské modré jako klaret, Rýnský ryzlink a pak Burgundské cuvée. Když není ročník na od- růdové sekty, tak cuvée chceme mít vždycky. Odtud pochází nejstarší sekt u nás. A pokud nejde jen o vína s bublinkami, ale mají svůj charakter, tak jsou moc zajímavá. Když jsem tu byla před čtyřmi lety a ptala se na další plány, řekla jste, že rozvod (bývalým manželem je Jiří Jan Lobkowicz, pozn. aut.) ještě není u konce. Ať přijdu za pět let. Jsem tu o něco dřív, takže – vaše plány? Ale ono to pořád ještě neskončilo. Přijďte zase za pět let (smích). Samozřejmě mám plá- ny. Chci dělat verjus (šťáva z nezralých hroz- nů), nechávám si lisovat olej, část k jídlu, část na masáže. A teď se snažím vyrobit parfém. Dala jsem se dohromady s jednou profesionál- kou ve Švýcarsku, už rok na něm pracujeme. Souvisí nějak s vínem? Určitě. On je to můj dlouhodobý sen. A jed- nou jsem se dočetla o téhle ženě. Vyrábí alpské vůně a zjistila jsem, že bydlí kousek od mé mámy. Je vystudovaná chemička, profesionálka. Napsala jsem jí, že jsem vinař- Sekty mají tady na Mělnicku navíc dlouhou tradici...

Baví mne jídla vymýšlet z toho, co mám právě v lednici. Teď jsou dýně, tak to vařím vždycky dýňo- vou polévku. S vínem.

8 | Tescoma magazín