Tescoma magazín 02/2016

rozhovor

Víno je láska, která přetrvává

Jako jedna z prvních žen učila pít Čechy kvalitní víno. Vlaďka Mrázová začala s vínem obchodovat a vést první degustace, když jí bylo málo přes dvacet. I dnes je neúnavnou propagátorkou moravských vín. „Věřím, že brzy prorazíme mezi světovou špičku. Máme na to,“ tvrdí.

text: Radana Vítková | foto: archiv Vlaďky Mrázové

M ít pití vína v popisu práce se může zdát jako povolání snů. Ale ještě krásnější je vidět, jak se víno rodí ve vinici s výhledem na bílé vrchy Pálavy, sle- dovat, jak se utváří ve sklepě uvnitř skvost- ného díla moderní vinařské architektury Josefa Pleskota, podílet se na jeho výsledné podobě. „Většina z nás vinařů, obchodní- ků, lidí profesí spojených s vínem tu práci dělá proto, že ji milujeme,“ říká Vladimíra Mrázová, vinařka, obchodnice a dnes i jed- na z vůdčích osobností vinařství Sonberk. Jak jste se vůbec dostala k vínu? Pocházím z Hané, kde pradědeček založil pivovar Litovel. I proto jsem šla studovat na vysokou školu zemědělskou do Brna. A tam mne k vínu přivedl můj první manžel. Vozili jsme spolu pro studenty na nejrůznější majáles a lyžáky víno od jeho rodiny z Kobylí. Ještě na vysoké škole, když jsem byla na mateřské, jsme s mužem založili jednu z prvních vinoték v Česku, kde jsme dělali první řízené degustace. Jaké to bylo? V té době většina lidí ani ne- tušila, kdo je například sommeliér... Nejen to, neznala ani slovo přívlastkové víno. Až v roce 1995 vznikl nový zákon, začala vznikat první vinařství, první růžová vína, u nás jsme otevřeli první ledové víno – vlašák z Mikrosu. Lidé nevěděli vůbec nic, ale zajímali se, tak jsme připravovali degustace, pak vůbec první degustační týden. Udělali jsme si sommeliérské kurzy,

učili jsme se společně s vinaři a postup- ně se to nabalovalo. Založili jsme pak ještě tři vinotéky a obchod s vínem. Abyste se k vínu dostala ještě blíž, vystu- dovala jste v Lednici s malými dětmi další vysokou školu. Jak to šlo skloubit dohromady? Z dvouleté Aničky a o něco staršího Ondry se stali asi největší milovníci vína, kteří se mnou ochutnávali ve sklípcích. A šlo jim to k duhu. Naštěstí už jsou dospělí a už mi je nevezmou. I díky studiím se mi povedlo být ve správnou chvíli na správném místě, když vznikla idea vytvořit vinařství Son- berk. S majiteli a sklepmistrem Oldřichem Drápalem jsme vytvořili hlavní strategie, začali vše dávat postupně dohromady. První víno ze Sonberku je z ročníku 2004. Jaké je? Dá se pít? Naprosto skvěle. Dobrý ročník, vyso- ká kyselinka a naše poslední vysoké zbytkové cukry, protože pak jsme re- konstruovali vinici. První velký ročník jsme chytili 2005 a potom 2012. Co je podle vás hlavním stavebním kame- nem úspěchu? U nás jsou to rovnou čtyři pilíře kvality: lidé, což je alfa a omega, nicméně až ten čtvrtý kámen, který dotváří celý systém. Ve vinařství je nejdůležitější terroir: půda, svažitost, poloha vinice, klima a mate- riál, který tu vzniká. Druhá je erudice

6 | Tescoma magazín