Tescoma magazín 02/2016

Jak velká je MasterChef šance pro amatér- ské kuchaře? Ti úspěšní musejí být trochu exhibicio- nisté, obětovat práci, soukromí, rodinu, zájmy, volný čas. Musí být slušní kuchaři, mít potenciál. Někdo má pocit, že chce být slavný šéfkuchař, mít restauraci, bis- tro, ale je důležité, aby pochopil, že i když třeba vyhraje, je pořád na začátku. Musí se rozvíjet, sebevzdělávat, cestovat. Není to tak, že vyhrál a budou se hrnout nabídky. Ano, je to i o štěstí, ale je třeba jít té příležitosti naproti. Pár lidí se z minulého kola uchyti- lo, ale pro soutěžící je těžké ustát už jen to, že se stanou přes noc mediálně známí, a je nutné se s tím nejen vyrovnat, ale zúročit to. Pojďme od amatérů k profesionálům. Letos jste byl prezidentem národního kola me- zinárodní kuchařské soutěže Bocus d‘ Or. Jaká je úroveň našich současných mladých kuchařů? Mám trochu obavy, kam se to v Čechách posouvá. Nemáme nástupnickou genera- ci. Ačkoli je kuchařina trendy, zdá se mi, že ji chce skutečně dělat čím dál míň lidí. My, když jsme začínali, byl daný nějaký vývoj, ze školy jsme vycházeli už jako hotoví kuchaři. Dneska je problém na úrovni škol, praxe, navíc mi chybí zodpovědnost a větší pokora. Všichni hned chtějí dělat šéfkuchaře, chtějí pozici, slušné peníze. Pokud na to mají, proč ne, ale pak nemů- že být priorita to, že chci mít o víkendu volno, jet na fesťák, jít na Náplavku... Co je tedy podle vás nejdůležitější, aby ku- chař vystoupal co nejvýš a udržel se? Pokora, cílevědomost, zdravá sebe- Jak v sobě člověk objeví, že má srdce kuchaře? Bavilo mě to od malička. Po střední jsem chtěl jít na chemii, protože to mě taky bavilo, ale začal jsem vařit, a když se sta- ne práce koníčkem, tak je to dar. Co víc si přát, než že se do práce těšíte. Nedivím se. Sedmnáctým rokem řídíte kuchyně skupiny Kampa Group, z Kampa Parku koukáte rovnou na Karlův most, jed- no z nejkrásnějších míst v Praze... Mám Malou stranu hrozně rád, chodil jsem tu už do školky a při tom profesním návratu jsem měl štěstí na lidi okolo sebe, na majite- le. Mám volnost v tom, co tu vaříme, a když si vezmu staré jídelní lístky a vidím, kam se důvěra, chuť se učit novým věcem a trpělivost. Všechno chvíli trvá...

to posunulo co se týče technik, kvality, mám radost. Řada zdejších kuchařů má dnes úspěšné kariéry, a když se setkáme a slyším „Máro, díky, to byla škola“, je to hřejivý. Pro- tože my nejsme architekti, po nás ty výsledky práce mizí hned. Ale přestože i tady byla těžká období – povodně, ekonomické krize, ustáli jsme to. A ať je jakákoli roční doba, když si tady ráno sednu s kávou a s počíta- čem, abych naplánoval den, je to fajn pocit. Vařil jste celebritám od hvězd showbyzny- su po krále a prezidenty, pro koho vaříte nejraději? Pro přítelkyni, která je úžasný strávník. Jídlo si umí užít a ocenit je od ovocného salátu k snídani po humra. Je nadšená a jí úplně všechno, pomalu i schránky z humra. Co dál, máte nějaký další kuchařský sen? Beru věci tak, jak jdou. Důležité je, aby mne práce bavila. Za michelinským pozlát- kem se nehoním a třeba budu za deset let vařit v nějaký chajdě na horách. I to může být to nejhezčí, co může kuchař mít.

Na Tescomě se mi líbí, že je to česká společnost, funguje už řadu let a jsem mile překvapen sortimentem, šířkou nabídky i tím, co všechno dokážou udělat. Líbí se mi jejich strategie, je to dravá a prosperující firma, a proto jí fandím.

15 Tescoma magazín |