Tescoma magazín 02/2015

rozhovor

Po uši v marmeládě Jednoho dne se rozhodla změnit život, odešla na samotu vařit marmeládu a podařila se jí ta nejlepší na světě! Za své „marmošky“ posbírala Blanka Milfaitová řadu medailí, snídá je i britská královna.

text: Radana Vítková | foto: archiv Blanky Milfaitové

N e vždycky má člověk štěstí, aby se mu podařilo žít po svém. A často nemá odvahu to ani zkusit. Blanka Milfaito- vá vzala svůj život do rukou už několikrát. Se svými marmeládami dobyla svět, našla rodinné štěstí a dokázala říct stop dobře na- startovanému byznysu ve světových metro- polích, který jí mohl vynést jmění. Na místo velkovýroby zůstala u ruční práce a vlastní volby rozhodovat o svém životě a čase. Chodila jste jako dítě mlsat marmeládu? Jasně, babi jsem vymetala spíž jako o život a jahodová vévodila! Klasika. Jen jste mlsala, nebo jste si to také musela odpracovat? Babi na chatě zavařovala docela dost, měli jsme moře rybízu, ale s dospíváním se to tak nějak vypařilo a s pokusy jsem přišla nako- nec sama. Později jsem ve vlastní kavárně už zavařovala vše, co mi přišlo pod ruku. Mě vždycky fascinovalo čerstvé ovoce. To nejlepší, které se dalo sehnat, vlastnoručně natrhat, nasbírat. A jeho zpracování. Ačkoli vařím z exotického ovoce a máme na Sicílii citronovou a pomerančovou plantáž, jsou to klasické české druhy, které mám zapsané v chuťové paměti jako poklad. Je nějaká chuť, surovina, na které ujíždíte nejvíc?

hlavou, když jste tyhle první marmelády vařila? Nebudete mi věřit, ale říkala jsem si, sakra, to je tak jednoduchý udělat super marmeládu. Jak to, že ty okolo, hlavně v ob- chodech, jsou tedy tak hnusný? Prostě jsme na trh dali to, co máme sami nejraději -- marmelády z nemixovaného ovoce s celými kusy. Já jednou dělala domácí šípkovou a byla to děsná dřina. A trvalo to. Takže ty začátky musely být i fyzicky pěkně náročné... Šípková patří mezi piplačky, zabere děsně času a je jí stejně málo. V začátcích jsem vů- bec nevěděla, jak predikovat sklad i výrobu, kolik vozit skleniček na trh… atd. Vařilo se pořád, často do tří do rána, a pak bylo třeba jít na sběr ovoce, na úřady, rozvážet vzorky. A pravidelně na trhy. K tomu se povedlo miminko a já občas nevěděla, zda je den či noc. Miluju zápřah, ale chybělo mnoho ho- din denně, aby se stíhalo, co si klienti přáli. A tak to je vlastně dodnes. Na naši marmelá- du se čeká měsíce. Ve vaší kavárně na Šumavě chyběly dobré marmelády, což byl důvod, začít je vyrábět. Ale co kdyby vám tehdy chyběly pralinky, čokoláda nebo třeba sýry? Ale ono chybělo všechno! Pralinky jsem dělala, ale je to velmi specifický produkt -- čokoládu jednou budu dělat. Na sýry nemám kravku. Marmeládování mě nejen chytlo, ale mně se prostě od začátku tak

Váš úspěch odstartovaly před necelými třemi lety broskve a máta. Co se vám honilo

10 | Tescoma magazín