Tescoma magazín 01/2016

rozhovor

Dobré jídlo je jako kouzlo Kuchyň herečky a zpěvačky Chantal Poullain není naleštěná „laboratoř“ s řadou nepoužívaných spotřebičů. Naopak. Je to místo, kde se vaří s láskou.

ptala se: Radana Vítková | foto: Monika Navrátilová

Ř eznický špalek jako kotva uprostřed, dřevěný ponk tvoří pracovní plochu, vedle veliký plynový sporák, na kterém už vznikla pěkná hromada křehkých šťavna- tých bifteků, kila mušlí a vůbec spousta spe- cialit francouzské kuchyně. „Samozřejmě že když odejdete do nějaké země, musíte se adaptovat na její gastronomii, kulturu, všechno, co k ní patří. Snažila jsem se tu vařit i česká jídla, ale francouzská kuchyně u nás vždycky vedla,“ říká žena mnoha ta- lentů, herečka, zpěvačka, malířka, sochařka, ale i zručná kuchařka s roztomilou fran- couzskou češtinou. V gastronomii se toho odráží strašně moc, rozum, cit, intuice, vášeň, u vás ve Francii je to odpradávna celá kultura. Co znamená gastronomie pro vás? Nejvíc se mi líbí, že spojuje lidi. Sejdou se, sednou si dohromady, užívají si. Je to „ňam ňam“, přitom se baví, navazují nové vztahy. Není to jen o tom, „krmit se“. Francie má nádhernou gastronomii, ať už u moře, nebo ve vnitrozemí. Je hodně různorodá, protože je tu spousta různých regionů. Každý má to svoje a vy jíte a poznáváte různá místa, lidi, povídá se, to miluju. Stolování je rituál. Ano, když jsem vyrůstala v jižní Francii, měli jsme vždycky doma velký stůl. Všechno se řeší nejlíp u stolu. I pracovní věci. Ale když jsem pak přišla do Československa, bylo to úplně jiné. Tady se tehdy dětem říkalo: „Papej a nemluv!“ Pro mě to bylo přesně naopak. Papat, radovat se a mluvit! U stolu se báječně mluví. A užívat si to. Už když vybíráte suroviny, když jídlo připravu- jete, měla by v tom být láska. Potěšení, že děláte něco pro druhé, že to bude chutnat. Když vaříte, je to stejné, jako když hrajete divadlo nebo skládáte hudbu. Musí to mít

smysl. Musí v tom být radost, jinak to nejde. Takže i gastronomie je pro mne kultura, kterou vštěpujete dětem, láska, radost, spo- lečnost kolem stolu. Pokud byste měla srovnat Prahu a rodnou Marseille přes oblíbené chutě, jak by to vypadalo? Myslím, že česká tradiční kuchyně je troš- ku víc germánská. Je mi bližší vedle té fran- couzské italská nebo japonská. Ale přesto jsou tu jídla, která mám moc ráda. Například svíčková. To, co v ní dokáže vykouzlit ta hlavní trojice, celer, mrkev, petržel, no to je něco! To se mi líbí. Vůně, pak úplná svatba chutí. Ale musí to být udělané tím tradičním způsobem. Umíte ji i uvařit? Jooo. Pracovala jsem na tom opravdu dlou- ho. Dělám jí poctivě. A dobrou. Nejdřív mu- síte do masa napíchat ten špek, pěkně d-d-d- -d..., pak udělám čerstvou zeleninu, kterou maso zakryju, musí pak ležet celou noc. Je to krása. To mi hrozně chutná. Ale jsou věci, které tu lidé milují, ale já je nemůžu. Někte- rá jídla jsou pro mě moc těžká. Vzpomínám si, že jednou jsem dostala na talíř kachnu zelí, knedlík a pak přišel dezert a zase kned- lík. Sladký. To už na mě bylo moc. Souhlasím. Jenomže jíte jinak. Ve Francii máme předkrm, hlavní chod, sýry, salát... Víc chodů a menší porce. Jí se víc ryb, zelenina. A hlavně, jí se pomalu, víc se vychutnává. Dá- váme si na čas, jídlo prožíváme, protože jde o důležitý moment dne. Pravda je, že dnešní společnost má na jídlo stále míň a míň času, tradice stolování se vytrácí v celé Evropě a to je mi líto. Šup, šup, rychle to sníst, ale to vůbec není dobré. Ale tradiční francouzská kuchyně taky není moc lehká.

84 | Tescoma magazín