Tescoma magazín 01/2016

asi 140 ha zemědělské půdy a 5,5 ha je rybník, kde chováme v přirozených pod- mínkách kapry, amury, candáty i štiky. Kolik na to všechno máte lidí? Asi jste viděli mou ženu, která tu právě lítá s kolečkem, já dělám sýry, občas nám pomáhají kamarádi. Na pole mám dva za- městnance, protože když jsem začal s mléč- nou výrobou, jsem tady nonstop. Tempo je to tedy vražedné, to se nedá srovnat ani se stavbou. Pořád sháním brigádníky a lidi, kteří by nám pomohli, a je to velký pro- blém. Každý si to zkusí na dva tři dny, pak čtyři odpočívá. Ale nastálo to není. Grafici a lidé mimo fyzické obory se sem rádi přije- dou trochu odreagovat, rozhýbat se, ale to je na chvilku. Starší jezeďáci zvyklí na dávné poměry v JZD se zase umí hlavně zašívat, navíc pořád mají pocit, že všechno je všech. Ale sehnat někoho, kdo ví, že se dělá za mrazu i deště a že zvířata jsou na prv- ním místě, takovou generaci nemáme. Nejstarší dceři je šestnáct, studuje ze- mědělku, pomáhají tu občas i její kama- rádi. A jezdí sem i studenti z obchodních a dalších oborů, tak samozřejmě vidí, jak tu pracujeme. Pochopitelně se snažíme vytvořit něco, co bychom předali dál. Ale mladší dcera je v Praze na taneční konzer- vatoři, je jí třináct, syn je zatím na základce. Děti tu jsou rády se zvířaty, chtějí pokračo- vat, ale nutit je nechci. Žádné: „Já ti, táto, na grunt kašlu, chci jít vesele popelařit do Prahy.“ Budu rád, pokud se nám to povede a budou v tom chtít pokračovat. Ale nezhroutím se, když to jednou bude jinak. Říká se, že se vztahem k půdě se člověk rodí. Máte i vy v rodině nějaké zemědělské kořeny? Moje příbuzenstvo je z venkova, mívali jsme hlavně pastviny, ale celé generace předků byli kováři. Když jsem se chtěl na ten obor přihlásit, zrušili ho, tak jsem šel na štukatéra. Jinak bych asi koval jako generace mých dědů a pradědů. Nicmé- ně děda, který koval v Laktosu, se stal mlékařem, takže jdu vlastně ve stopách předchozích generací, i když já jsem k mléku a sýrům došel zase jinou oklikou. Cesta k zemědělství je jasná. A co ty sýry? Manželka byla na kurzu sýraření, nadšeně se do toho pustila – dělali jsme čerstvé sýry, korbáčiky, ale výrobu jsme dotovali. Já jsem zase vždycky obdivoval alpské sýry a divil jsem se, proč tu nikdo nic takového nedělá. Máte tři děti, to už je dobrý základ, jak si ji vychovat.

zvýším sice užitkovost (dojení), ale odejdou jí játra. V Itálii, Rakousku nebo Švýcarsku nejde jen o ekonomiku, ale o mnohem víc. Pracují s rozumem, zpracovávají suroviny do finální podoby, přemýšlejí o důsledcích, o tom, jak se určité kroky mohou vymstít nebo zúročit v budoucnu, odrazit v přírodě, krajině. I o tom, že by půda i nemovitosti měly zůstat zachovány dalším generacím. na čelo. Vozíme cisternou na pole hnoji- vo, vybudovali jsme tu solární elektrárnu, bioplynovou stanici a kompostárnu, chceme vyrábět co nejvíc z organiky. Oráme a snaží- me se pole probudit k životu, anorganické výrobky užívat minimálně. Taky je musím používat, ale hledám cesty, jak je nepo- třebovat. Migrujeme po pozemcích. A jak pořád ještě nastupujeme na místa po kon- venčním zemědělství, často ta půda nejde ani zorat, pluh po ní jede jako po betonu. Začali jste tedy jinak. Úplně, přestože si tu mnozí ťukali

To se pak člověk nediví záplavám... To je jeden z důsledků.

Jak velké jsou plochy, které obhospodařujete?

Teď hospodaříme na 110 hektarech čistě orné půdy plus pastviny. Celkem to dělá

8 | Tescoma magazín