Tescoma magazín 01/2016

NUTNÁ OBRANA A KRAJNÍ NOUZE Mgr. Jan Davídek, advokát, Advokátní kancelář Knotek, spol. s r. o.

tehdy, je-li zjevné, že útokem napade- nému hrozí vzhledem k jeho poměrům újma nepatrná (subjektivně posuzová- no) nebo obrana je zjevně nepřimě- řená (tzv. intenzivní exces), zejména vzhledem k závažnosti újmy útočníka způsobené odvrácením útoku. Důkazní břemeno ohledně naplnění předpokla- dů nutné obrany nese obránce. Občanský zákoník považuje za krajní nouzi situaci, kdy ten, kdo odvrací přímo hrozící nebezpečí újmy, není povinen k náhradě újmy tím (tedy uve- deným odvracením) způsobené, nebylo- -li možné za daných okolností odvrátit nebezpečí jinak, nebo nezpůsobí-li následek stejně závažný nebo závažnější než újma, která hrozila, ledaže by maje- tek i bez jednání v nouzi podlehl zkáze. To neplatí, vyvolal-li předmětné nebez- pečí vlastní vinou sám jednající. Zákon umožňuje při splnění všech shora uve- dených podmínek zásah do právního statku (a vznik újmy) jednoho za úče- lem odvrácení jiné újmy na právním statku druhém; jeden právem chráněný zájem tak je „obětován“ na úkor (resp. zachování) toho druhého. Při posuzování naplnění předpokladů nutné obrany i krajní nouze se přihlíží k tzv. omluvitelnému vzrušení mysli oso- by odvracející útok či nebezpečí. Zákon tak umožnuje zohlednit předpokládané a očekávatelné psychické rozrušení (strach, panika) jednající osoby v situaci odvracení útoku či jiného nebezpečí, ovlivňující racionální uvažování v dané situaci. Toto představuje relativní korektiv jinak poměrně přísných před- pokladů nutné obrany a krajní nouze jako okolností vylučujících povinnost k náhradě újmy.

Obecná občanskoprávní povinnost k náhradě způsobené újmy (nemajetkové i majetkové) může být vyloučena některými okolnostmi. Mezi takové okolnosti vylučující povinnost k náhradě újmy patří také nutná obrana a krajní nouze. Byť oba zmíněné pojmy působí podobně a jsou laickou veřejností často zaměňo- vány, jedná se ve skutečnosti o dva zcela odlišné právní instituty. Nutnou obranou občanský zákoník rozumí situaci, kdy je vyloučena povin- nost osoby, která odvrací od sebe (či jiného) bezprostředně hrozící nebo trvající protiprávní útok, nahradit újmu způsobenou při tomto odvracení útoku útočníkovi. Za protiprávní útok se přitom považuje pouze aktivní jednání směřující proti jakémukoli právem chráněnému statku (život, tělesná inte- grita, majetek, soukromí, dobrá pověst apod.) konané proti vůli ohroženého (resp. napadeného), nikoli tedy pouhá nečinnost sama o sobě. Bezprostředně hrozícím útokem je míněna situace, kdy je hrozba útoku přímá a bez po- chybností směřuje k samotnému útoku. Je třeba zdůraznit, že preventivní ani putativní (směřující proti domnělému útoku) nutná obrana nepožívají právní ochrany. Trvajícím útokem je míněn již započatý útok, který ještě neskončil. K nutné obraně není oprávněn pouze sám napadený, ale i jakákoli jiná osoba vystupující na obranu napadeného. Nutná obrana může směřovat pouze proti útočníkovi nebo útočníkům, niko- li proti jiným osobám či jejich statkům (např. majetku). Vyloučení povinnosti k náhradě způso- bené újmy ovšem není ani za naplnění shora uvedených podmínek absolutní – povinnost k náhradě je zachována

79 Tescoma magazín |