Tescoma magazín 01/2016

Vaše cesta z města na venkov nevedla rovnou do Bláta. Jak vlastně vaše farmaření začalo? Studoval jsem AVU, bydlel na Proseku a chtěl jsem zdrhnout ze sídliště co nejdřív. Byl jsem asi ve druháku, třeťáku, když jsme objevili zbořený mlýn a začali ho postupně opravovat. Bylo mi jasné, že když už jdu na venkov, nechci tam dojíždět, abych sekal sekačkou trávník, ale chci si tam na sebe i vydělat. Začal jsem hospodařit na rybách. Dali jsme dohromady rybník, který byl „zaplevelený“ nálety, musel se zrenovovat, odbahnit. Zpočátku jsem vydělával malbou, a docela dobře, ale pak bylo jasné, že to nestačí, a tak jsem nastoupil na stavby. na stavby a od patnácti mne zaměstnával. V osmnácti jsem si udělal živnosťák a měl jsem restaurátorskou firmu, takže když přišla revoluce, dělal jsem spoustu fasád po Praze – například Stavovské divadlo. Když jsem byl na AVU, tak kluci chodili na pivo, já natáhl montérky a musel makat. Rekonstrukci mlýna jsem si z půlky dělal sám. Tchán je architekt, takže ten razítko- val, ale já si to nakreslil a většinu i udělal. K zemědělství jsme směřovali postupně, nejdřív manželka začínala se dvěma ovečka- mi, přidaly se kozy. Pak jsem objevil tenhle areál opuštěného JZD. Sloužil jako smeti- ště, ale řekli jsme si, že do toho půjdeme. Postupně jsme rozběhli živočišnou výrobu, zpočátku jsme dávali farmu dohromady ješ- tě se společníky, pak už s manželkou sami. Jak na stavby? To jste uměl? Táta byl zedník. Od třinácti mě bral Ono taky nakonec nezůstalo jen u rybníka a u ryb. Přibyla farma... Jaké to bylo pro ni? Manželka má zemědělskou školu a měla k tomu blízko. Nicméně když jsem se v tom začal angažovat, zjistil jsem, jak velký je u nás zemědělství prů- švih. Například ve vztahu ke zvířatům. Začali jsme se proto inspirovat v za- hraničí, jezdit do Itálie, Rakouska, Švý- carska, okukovat, jak to dělají tam. Co je tak zásadně odlišné? Nejde zdaleka tolik o okamžitý zisk, například o nejvyšší dojivost, o kvantitu. Jde o kvalitu i o určitou filozofii. Na naší farmě chováme krávy s tím, že je nechci po pěti letech zabíjet, jako se to děje v českých kravínech. Principem českého mlékáren- ství je hlavně užitkovost, což se rovná zabít krávu. Pokud ji začnu cpát kukuřicí, sójou,

Na farmě Bláto chová akademický malíř Pavel Šich s rodinou ovce, kozy, krávy..., z kvalitního senného mléka tu vyrábí horské sýry a věří, že štěstí je v krásném zdravém produktu i čisté přírodě.

K de dneska najdete chov kraviček které voní po bylinkách, a sýry jako v ho- rách v Rakousku či ve Švýcarsku? Ačkoli to všude bučí, bečí, i čistota je tu taková švýcarská. K tomu starý statek opravovaný s řemeslným citem, láskou ke dřevu a pů- vodním materiálům, přitom vše funkční, praktické. A taky kde dnes najdete farmáře, který nehledí primárně na zisk, ale snaží se myslet nejen na zítřek, ale ještě mno- hem dál, aby vše fungovalo – aby pastviny, pole, farma, energie, výroba tvořily uza- vřený soběstačný řetězec, příroda netrpěla a vše dávalo smysl. „Můj táta vždycky říkal: ‘co nezvládnu do třiceti, to nezvládnu nikdy.’ Já jsem si to trochu prodloužil, co nezvládnu do padesáti..., proto se na sklonku kariéry snažím rychle vytvořit něco, v čem by děti mohly pokračovat,“ říká s úsměvem dvaačtyřiceti- letý podnikatel a otec tří dětí Pavel Šich. vyrostlých na trávě a seně v kravínu s celoročním výběhem, senné mléko,

7 Tescoma magazín |