Tescoma magazín 01/2016

AKTUÁLNÍ TÉMA

RADĚJI VYNECHEJTE

podílí na antioxidační ochraně buněk, stimuluje růst bílých krvinek, vývoj kostí a chrupavek a obecně podporuje růst. Zároveň má také důležitou roli při syntéze kolagenu, který je základním stavebním materiálem pojivových tkání. Při jeho nedostatku tak dochází například k oslabení pevnosti cév, zvýšené krvácivosti nebo ke snížení pevnosti vazivového aparátu zubů. S těmito projevy v minulosti často bojovali mořeplavci, kteří během výprav trpěli tzv. kurdějemi – krvácením dásní a jiných tkání – a bez léčby často umírali. S objevem léčivého účinku vitaminu C přišel v roce 1747 lodní lékař James Lind. Moderní medicína jej v podobě infuzních terapií používá v boji proti rakovinovému bujení. Řada „éček“ ale tak nevinná není. Pokud občas narazíte na rady výživových poradců, určitě jste slyšeli například o kyselině glutamové a jejích solích, které se v potravinářském průmyslu využívají ke zvýraznění chuti a vůně pochoutek. Při konzumaci ve vyšším množství mohou způsobovat bolesti hlavy a nevolnost. Ne úplně dobrou pověst mají také některá barviva, zejména E 110 žluť SY, E 104 chinolinová žluť a E 124 košenilová červeň, která bývají spojována s dětskou hyperaktivitou. Siřičitany používané jako konzervanty a antioxidanty v sušeném ovoci mohou u citlivých jedinců způsobovat nevolnost, kopřivku nebo dýchací obtíže. NĚCO ZA NĚCO Klasickou otázkou, kterou si v souvislosti s „éčky“ klademe, je, proč máme svůj organismus zbytečně zanášet potenciálně škodlivými látkami a zadělávat si na zdravotní obtíže. Faktem je, že v případě potravinových aditiv platí jednoduché heslo něco za něco. Vezměme si příklad dusičnanu draselného neboli ledku (E 252), který se řadí mezi toxické látky, a přesto se objevuje v uzeninách. Proč? Historie používání tohoto éčka sahá do roku 1735, kdy byl v Německu zdokumentován první případ otravy zkaženou klobásou. Příčinou byla tehdy ještě neznámá bakterie Clostridium botulinum, jejíž toxin se počítá mezi možné biologické zbraně. Teprve mnohem později se ukázalo, že proti této bakterii se dá bojovat jen s pomocí dusičnanů, které fungují v masných produktech jako konzervanty. Bez některých „éček“ by nám zkrátka hrozila smrtelná otrava z jídla. Jiné vycházejí vstříc nárokům spotřebitelů na estetiku pokrmů. Kdo by měl například chuť na zašedlou šunku nebo hnědé sušené meruňky? S aditivy, jako jsou dusitanové solicí směsi nebo oxid siřičitý, vypadají tyto potraviny paradoxně zdravěji.

E 132 (INDIGOTIN) je přírodní barvivo tmavě modrého odstínu, které se využívá při výrobě nápojů, cukrovinek, ale i cereálií nebo pekařských výrobků. Ve větším množství může vyvolat nevolnost, zvracení a alergické reakce. E 210 (KYSELINA BENZOOVÁ) patří mezi konzervanty, které zabraňují tvorbě bakterií a plísní v potravinách. U citlivých osob se může její konzumace ve větším množství projevit alergickou reakcí, astmatem nebo kopřivkou. E 250 (DUSITAN SODNÝ) se používá jako stabilizátor a konzervant při výrobě masných výrobků. Ve větším množství může způsobovat nevolnost a u malých dětí tzv. methemoglobinémii (poruchu přenosu kyslíku v krvi). E 621 (L-GLUTAMAN SODNÝ) bývá spojován s instantními polévkami, sojovými omáčkami a kořenícími směsmi. Nadměrná konzumace může vést k alergickým reakcím, bolestem hlavy a nevolnostem.

E 110 (ŽLUŤ SY) se používá k dobarvování sladkostí, nápojů, hořčic

a polévek. U dětí může přivodit hyperaktivitu, u citlivých osob alergické reakce. E 952 (KYSELINA CYKLÁMOVÁ A JEJÍ SOLI) se vyskytuje ve slazených nápojích jako sladidlo. Některé vědecké studie ji označují za karcinogen. E 951 (ASPARTAM) zvýrazňuje chuť a vůni a patří mezi jedno z nejčastěji používaných syntetických sladidel. U citlivých osob může být příčinou bolestí hlavy a je nebezpečný pro jedince trpící tzv. fenylketonurií.

30 | Tescoma magazín