Tescoma magazín 01/2016

J ejich alfanumerické kódy připomínají více než lahodné ingredience názvy silnic a dálnic. Jejich názvosloví evokuje periodickou tabulku chemických prvků a laboratoř, v níž se z nich v baňkách a Petriho miskách kultivují amarouny. Není divu, že v lidech, kteří se zajímají o zdravý životní styl, vzbuzují už jen proto nedůvěru. Některé z těchto látek se navíc řadí mezi alergeny, jiným je kladena vina za rozvoj hyperaktivity u dětí nebo rakoviny. Není žádný překvapením, že se na internetu množí databáze éček a že vznikají speciální aplikace pro chytré telefony, které opatrným strávníkům pomáhají rozluštit smysl sdělení na obalech potravin. Zvlášť, když se po každém nákupu usadí v našich ledničkách a spížích na 50 takových látek. Nakolik je ale třeba podléhat panice? PROČ „ÉČKA“? Pro základní orientaci je třeba vědět, že složky označené písmenem E představují rozličné přísady, které vylepšují charakter potravin. Ať už jsou to barviva, sladidla, ochucovadla, konzervanty či emulgátory, jedná se o látky, díky nimž pochoutky získávají nadpřirozené vlastnosti. Déle žijí, lépe voní, výrazněji chutnají, mají lákavější vzhled či příjemnější konzistenci… V podstatě nejde o nic nového pod sluncem. Vylepšování a snaha o uchovávání potravin jsou bezpochyby staré jako lidstvo samo. Zprávy o uměle vyrobených ingrediencích, které se nám dochovaly z 19. století, prozrazují, že tehdejší výrobci potravin postupovali mnohem méně šetrně než ti dnešní. Potraviny se například běžně barvily olovnatými látkami. Do mléka se pro jeho atraktivnější vzhled údajně přidávala měď. Paleta dnešních éček je ovšem zaručeně pestřejší a běžný spotřebitel, pokud nemá fotografickou paměť jako Karel Roden ve filmu Jak básníci přicházejí o iluze, se v nich orientuje jen velmi těžko. Není tak žádným překvapením, že raději hodí všechny do jednoho pytle a zaměří se výhradně na potraviny bez „éček“. „ÉČKA“ HODNÁ, ZLÁ A OŠKLIVÁ Ne všechna potravinová aditiva jsou ale synonymem pro smrtelné nebezpečí. Řada z nich je dokonce přírodního původu a pro lidský organismus absolutně nepostradatelná. Jedním z příkladů za všechny je E 300 nebo také kyselina L-askorbová, lidsky řečeno vitamin C. V potravinách se objevuje jako antioxidant zpomalující stárnutí a chránící před oxidací, která se může projevit žluknutím tuků nebo barevnými změnami jídla. Mimo jiné se ale přidává také do těsta na pečivo, protože zlepšuje vlastnosti mouky. V neposlední řadě patří také mezi regulátory kyselosti, které mají za úkol udržovat kyselost nebo alkalitu potravin. A proč jej potřebuje naše tělo? Vitamin C se

ÉČKA V NAŠEM TĚLE

E 322 (LECITINY) je přírodní antioxidant a emulgátor, který můžeme najít ve zmrzlinách, sušenkách nebo rostlinných tucích. V lidském těle je součástí buněčných membrán jater, nervových tkání a svalů. E 101 (RIBOFLAVIN) je přirozenou součástí mléka, vajec a rostlin. V potravinách se využívá jako barvivo. V organismu je nepostradatelný pro dobrý stav kůže, očí a funkci srdce. Podílí se také na metabolismu cukrů, tuků a aminokyselin v těle. E 1105 (LYSOZYM) je přírodní enzym, který se přidává do některých sýrů, aby potlačoval růst bakterií. Tutéž roli plní v lidských slzách, slinách a sliznicích. E 920 (L-CYSTEIN) je aminokyselina obsažená v kůži, nehtech a vlasech. V potravinářském průmyslu se používá jako kypřicí přípravek na pečení a na zpracování mouky. E 507 (KYSELINA CHLOROVODÍKOVÁ) se v těle vyskytuje jako součást trávicích šťáv. V potravinách se uplatňuje jako regulátor kyselosti.

29 Tescoma magazín |