Tescoma magazín 01/2014

Uvědomme si například, že u suroviny se vždy udává datum spotřeby, ne výroby, takže nevíte, jak starou surovinu kupujete. C o říkáte dnešnímu zájmu o vaření? Mám na mysli především televizní nabídku. Ta je opravdu bohatá. Ale z mého pohledu ve většině televizních po­ podělila, ukázala nám, co zajímavého se na­ učila. Kdyby takovýchto lidí bylo víc, pak by situace vypadla jinak – líp. Z vašeho životopisu vím, že jste se zúčastnila mnoha mezinárodních soutěží. Ano. Měla jsem to štěstí, že jsem se jedné

Pavlína Berzsiová

řadů nejde o profesionalitu, ale ukazuje spíš přístup každého účinkujícího, který divákům předává své zkušenosti, nápady a mnohdy i tradiční rodinné recepty. Někdy je to dobré a inspirující, jindy ne. Nejsem proti vaření v televizi, ale vždy by to mělo být zaštítěno nějakým odborníkem, protože i když postupy zůstávají mnohdy stejné, základní suroviny už stejné nejsou. Uvědom­ me si například, že u suroviny se vždy udává datum spotřeby, ne výroby, takže nevíte, jak starou surovinu kupujete. Co vás přivedlo k tomuto zaměstnání? V patnácti letech, kdy se rozhodujete o svém budoucím povolání, nemáte ještě zcela jasné představy. Částečně mě k tomu přivedla o dva roky starší sestra, která v té době studovala hotelovou školu, a také jsme měli cukráře v příbuzenstvu. Tenkrát ovšem nebylo tak jednoduché dostat se na tento učební obor, protože zájem o něj byl opravdu veliký. Dnes je situace docela jiná. Vyučila jsem se tehdy v RAJ 1 a nastoupila do prvního zaměstnání. A tady bych chtěla zdůraznit, jak důležité je, kam nastoupíte. Většina těch, kteří se hlásí na toto řemeslo, vlastně vůbec netuší, co ob­ náší. V patnácti letech si dost těžko dovedete představit, jestli vás práce bude bavit, co na vás čeká, jak je namáhavá. Podle mě je nejdůležitější, kam po vyučení nastoupíte. Protože teprve tam vám ukážou, co cukrařina je, tam vaše představy dostanou reálný zá­ klad. To je podstata. Podle mé zkušenosti zá­ leží na úplném začátku, jak vám to řemeslo představí, na přístupu mistra, školy. Měla jsem štěstí, že jsem se dostala ke skvělé mis­ trové, která nám ukázala nejen standardní cukrařinu, ale zajímala se o vše nové, zúčast­ ňovala se mezinárodních soutěží. A my už jako učni jsme měli možnost sledovat, jak se na soutěže připravuje, jak stále hledá nové podněty. A nejen to, ona se s námi o vše nové

z prvních soutěží zúčastnila jako velmi mladá, a sice posledního Gastropragu. A brzy nato jsme jeli na první soutěž do zahraničí. Je dnešní generace jiná? Spíš situace je jiná. Dnes zájemce o tento obor nemusí projít přísným výběrem, jako jsme museli my. Dnes je to spíš o počtech. Nás bylo ve skupině dvanáct a dalo by se říct, že to bavilo deset. Dnes je ve skupině dvanáct šestnáct dětí a baví to tak dva. Ale vždycky se najde někdo, koho ta práce těší. To je vidět i na soutěžích, které pořádáme. Nedávno se konalo v Brně finále největší soutěže pro juniory Gastrojunior a zúčastnilo se jí 30 ku­ chařů, 30 cukrářů a 30 číšníků. Samozřejmě ne všichni u řemesla zůstanou, ale ti, které to baví a zajímají se o svou profesi, určitě v bu­ doucnu budou v tomto oboru něco znamenat. Ale vždy záleží na přístupu školy a mistra. Školy, které mají dobré zázemí, mohou poslat učně někam na praxi, mohou jim ukázat něco víc než jen to, co předepisují osnovy, jsou zá­ rukou, že jejich absolventy bude práce těšit. Co by měl mít ten, kdo se chce stát cukrářem? Výborné chuťové buňky? To sice taky, ale především musíte mít do toho chuť a práce vás musí bavit. Téměř všechno se dá naučit. Něco vám bude trvat déle, něco méně, ale opravdu všechno se dá zvládnout. Mně trvá déle vytvořit květinu

Profesi se vyučila v r. 1982, pracovat začala v hotelu Ta- tran, při zaměstnání pokra- čovala ve studiu na potravi- nářské průmyslovce, které zakončila maturitou. Svou první větší soutěž absolvo- vala už v r. 1982 na Gastro- pragu v týmu Prahy, kde získala zlatou a stříbrnou medaili. Její další profesní dráha je zdobena mnoha medailemi především z mezinárodních soutěží. V r. 1992 jako cukrářka národní restaurace repre- zentovala naši gastronomii na světové výstavě EXPO 92 ve španělské Seville. Je členkou Asociace kuchařů a cukrářů a ta její práci v r. 1997 ocenila medailí M. D. Rettigové a v r. 1999 čest- ným uznáním za zásluhy. V současné době se věnuje práci se studenty a žáky odborných gastronomic- kých škol, pořádá odborné semináře, pracuje v před- stavenstvu AKC ČR a do roku 2017 má funkci vice prezidentky. Podílela se na přípravě národního týmu na světové soutěže.

z karamelu než kolegyni, která se tím zabývá. Ale musíte se pořád učit, být přístupná novým věcem

A hlásí se víc dívek nebo chlapců? Stále se hlásí víc dívek. Ale později u toho zů­ stává víc chlapců. Děvčata se vdají, odcházejí na mateřskou, a když se vrátí, hledají časově méně náročnou práci. V tomto ohledu mají

7 Tescoma magazín |